Ten kdo si nemůže pro nedostatek času
či nepořádnost vést poctivý deníček,
může si tu a tam psát aspoň občasníček.
26.05.03
Na tenise 6:2 5:5 15:0 a přerušeno, to znamená nikdy nedohráno. Máme vždy přesně hodinu, pokud se dvojice po nás třeba nedostaví a ta se zpropadeně vždy dostaví. Klasické polevení ve druhém setu a hodně bolestivé otáčení z 1:5 na 5:5. To jsem zvědav, jestli bych to nakonec vyhrál. Celý den (a i minulý týden) se snažím pracovat usilovně na knize. Chtěl bych ji mít do konce tohoto týdne hotovou. Kéž by. Bude to má čtvrtá a pomalu mne to začíná bavit. Po svižných detektivkách od Deavera a Connellyho a geniálním Plánu úniku Adolfa Bioy Casarese (podle mne jednoznačně největší literární mág jihoamerické prózy) otevírám Muže z podzemí Micka Jacksona. Už si ho chystám delší dobu a dost se na něj těžším. Už první věty: Nemám tušení, jak může fungovat taková jabloň. Ten tichý mechanismus pod kůrou se naprosto vymyká mému chápání. mne plní nadšením. A navíc cítím, že přečíst tuto knihu tak trochu dlužím skvělému překladateli Tomáši Hráchovi, se kterým jsem kdysi kamarádil v klubu mladých autorů při nakladatelství Albatros a který tak nesmyslně brzy zemřel. Najdete-li v regále knihkupectví knihu, kterou překládal, saháte po hlubokém literárním zážitku. Občas přemýšlím, jak to Tomáš dělal, že přeložil samé skvosty, že nesáhl vedle. A taky přemýšlím, kam by došel. Chtěl překládat i z jiných jazyků, chystal se na japonštinu. Jeho smrt jsou pro mne tak trochu zavřená vrátka do mnoha krásných světů v knižních stránkách.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 26.5.2003 19:19
24.04.03
Jak je možné, že ať mluvíš s kým mluvíš, všichni nadávají na období komunismu a na komunisty. A v těch dávno minulých dobách měl člověk pocit, že je sám a nemůže se nikomu svěřit. Je to tak, že jsme všichni chodili kolem sebe a báli se sebe navzájem? Myslím teď hlavně ty obyčejné hospody někde na vsi nebo na malém městě, kde měl člověk téměř hmatatelný pocit donašečů a přisluhovačů. Přes tento tíživý pocit, přes to, že dnes přesně vím, co mi tehdejší režim vzal, jak chutná svoboda a stále nemohu docenit změnu z 89., přes to všechno při pohlédnutí zpět považuji své dětství a mládí za dobu úžasně až neskutečně krásnou, nenahraditelnou. Mám pocit, že se mi povedlo prožít tehdejší dny, měsíce a roky plně a vnitřně bohatě.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 24.4.2003 19:20
12.03.03
Tak trochu jako okraden připadám si při sledování videoklipů svých hudebních lásek z dětství. A plně si uvědomuji tu krásu, chápat hudbu jen prostřednictvím jí samé. Jak těžko se mi propojovaly zvuky se slovy a obrazy při čtení měsíčníku Melodie. Tolik očekávání v hudbě na jedné straně a ve slově na straně druhé. Dodnes mám pocit, že jsem tehdy plně rozuměl textům, že jsem plně prožíval a teď nemohu říct slovo od slova, ale výkřik po výkřiku, vzlyky, kvílení, frázi za frází. A dodnes při poslechu takových Led Zeppelin cítím až nadpozemský úžas. A dnes už vím, že ho nikdy cítit nepřestanu.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 12.3.2003 19:26
16.01.03
Po týdnech mrazu oteplení. Zablokovaná politická situace. Už dlouho zpět a dlouho dopředu. Dlouhé čtení ZDROJE. Lákavé, ale tak trochu tezovité. Stanovený cíl válcuje formu. Opakovaná radost z Burkeho. V kině skvělý Kaurismäki. A vůbec, i v běžné distribuci vysoce nadprůměrné filmy, k tomu projekt 100 a různé festivaly. Ještě neumdlévá nadšení z týdnu francouzského filmu a skvělého Blancova LÍBEJ KOHO CHCEŠ. Jak jinak, že tato skvělá komedie byla nakonec zakoupena. Američtí vědci přišli na to, co se již dlouho ví. Alkohol je lék. A ještě k politice. Přesah : proč tak najednou nevidno široko daleko v žádné oblasti výraznou a jasnou osobnost?
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 16.1.2003 19:27
01.01.03
Otevírám druhý rok svého internetového občasníčku. Aspoň na silvestra napadl sníh, ale teplota je jako na houpačce. Celé Vánoce poslouchám Solomona Burkeho. Hudebním rozměrem souputníka Van Morrisona. Jeho poslední CD Don´t give up on me je strhující. Nasávám klid a mír plnými doušky. Je mi krásně.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 1.1.2003 19:30
20.12.02
Je to rok, co jsem se rozhodl psát internetový deník. Až poté jsem zjistil, že nejsem sám. Je nás víc a jistojistě všichni přemýšlíme co dál a proč. Ta vnitřní masáž a jsem či nejsem verbální exhibicionista. A ta úzkost, když dlouho předlouho není čas psát a co teprve, když nejsou nápady. Venku mráz a chvat a čekání na ten úžasný klid a mír a pokoj v duši. Až to klišé dojde naplnění. Konečně nevymýšlet písemky a číst a toulat se Vodňanami, hmatatelnou krajinou svého dětství. Obohacen Dežem Ursinym, kterého jsem tehdy znal jen po jménu, z lepidel vonících časopisů Melodie. Úzké uličky, které zlatem ocením jen já na Vánoční procházce, hladiny rybníků, pod tenkou vrstvou sněhu lámající se tráva při zimním běhu, jezy na Blanici, dýchající létem, břehy okousané letošní povodní, stopy po sáňkách (a lehce vyšeptané zvuky točící se kličky bruslí z mého dětství). Povezu si desky Solomona Burkeho a Roberta Planta. A svého vnitřního kluka. Moc a moc potřebuje krajinu svého dětství.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 20.12.2002 19:30
24.10.02
Koupil jsem si jedničku Queenů. Na gymplu jsem měl touhu jít proti proudu a vytvářet vlnu. Všichni poslouchali ABBU a Drupiho a já Queen. Když začali všichni poslouchat Queeny, já přestal. Poslouchal jsem hudbu, ke které jsem se dostal úplně náhodně, jak to bylo v mém mládí v KOMUNISMU běžné. Starší kamarád mi půjčil pásek, vůbec jsem nevěděl, co tam je, a s Petrem Mašlů jsme si to nahráli. Nahrávali jsme celý podvečer a večer, v kutlochu u nich na zahradě. Bylo vlhko, zima, tma, potají jsme kouřili cigarety exotické značky Bagdád a kecali o holkách. Už tehdy jsem byl chycen. Potom mi někdo řekl, že jsou to Queen. Dnes to poslouchám po letech, stále se mi to líbí, cítím vše, co tehdy a přece se cítím trochu nepatřičně. Kde je ta cesta proti proudu a bouřící vlny?
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 24.10.2002 19:31
13.10.02
Poslouchám jedničku “zepelínů”. Je to ta marťanská hudba, o které píšu níže. Vybavuje se mi ten divoký tah nočními Vodňanami, většina mých kamarádů bydlela v domcích, vilkách, jejich prostor, který si vydobyli byl tajemný, členitý, odlehlé pokoje s oknem do zelených větví stromů, boudy postavené v zahradách, malé pokojíky za schody, vůně nevětraného kouře, staré kotoučové magneťáky se světýlky. Byla to doba, kdy jsem ještě mohl být vším: lékařem, vědcem, básníkem, matematikem, novinářem, jaderným inženýrem, fyzikem, volejbalistou, zkrátka všechny možné životy stály přede mnou. Dnes už jeden z nich žiju.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 13.10.2002 19:32
08.10.02
Dopoledne nádherně svítilo slunce, listí zlátlo, červenalo, žloutlo a hnědlo. Hrál jsem s Martinem tenis (4:6) a v duchu procházel Updikeovými romány. Když se ti manželé scházejí a za garáží hrají streetball. Potom tím chladným ránem na kole zpátky. Přemýšlel jsem o deníku na internetu. Jak se to dá provozovat dlouho? A co všechno se nesmí napsat?
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 8.10.2002 19:33
04.10.02
Už možná podvacáté jsme absolvovali cykloturistický kurs, jak to nazval ředitel Vašek na úsvitu našich cyklistických dějin. Od prvopočátku hřeji v mysli záměr vést deník této akce, zapisovat aspoň kdo a kdy, fotit, aktualizovat. V posledních letech nás jezdí pomálu, letos 4-6. Pokaždé přijede nějaké překvapení. Letos třeba ČÍŇAN. Pokaždé je to SUPER. Letos jsme se překonali a najezdili za dva dny 150 km. A poučení : SLIBY CHYBY.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 4.10.2002 19:35
<< Page 3 of 7 >>© Petr Husar
www.husarsky-kousek.cz
www.husar.cz
