Ten kdo si nemůže pro nedostatek času
či nepořádnost vést poctivý deníček,
může si tu a tam psát aspoň občasníček.
24.09.02
Věčná otázka náhody. Je náhoda náhoda? Další kardinální otázka. Proč nejsou všechna slova dvojslabičná, vždyť jsou tu ještě nevyužité možnosti? Například “hýlo” nebo “”můše” atd. atd. A přece aspoň český člověk tíhne jednoznačně k dvojslabičným novotvarům. Neznám snad troj a víceslabičnou přezdívku. Jak hmatatelné mohou být vzpomínky. Slyším jezdit vláčky, cítím syrovost, chlad a vlhkost, kouř. První poslech nahrávky skupiny Led Zeppelin v kutlochu Petra Mašlů hluboko daleko v jejich zahradě. Oproti Chladilovi a Simonové z televize to bylo, jako by venku v sychravé mlze někde pod jabloní u keříku růží přistáli marťani.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 24.9.2002 19:35
23.09.02
Můj život probíhá ve vlnách. Opakuje se mi vlna detektivek a bigbítu. Ale v létě to zas byla vlna taneční hudby a taky mám permanentní vlny chutí. Znáte to? Zkrátka stále přichází chuť na to, na co právě není čas.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 23.9.2002 19:36
14.06.02
Jak běžně probíhá den, který poznamená náš život na další 4 roky. Aspoň ten tenis dobře dopadl 6:3 6:2.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 14.6.2002 19:37
13.06.02
Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce (Dejvická derniéra zdramatizované Marquezoy povídky) začíná tancem indiánů. Pln nadšení jsem žasnul, jak se Ivan Trojan, David Novotný, Igor Chmela, Martin Myšička, Roman Zach a Martin Finger vyblbli svým kolečkem, tanečkem a skřekem-zpěvem. Vůbec mne nadchnul Trojan jako indián ještě více než jako Oblomov.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 13.6.2002 19:38
08.06.02
Četl jsem si celou kandidátku strany, kterou budu volit. Našel jsem povědomé jméno. Nedalo mi to a po delším hledání jsem na stránkách dané strany našel bližší podrobnosti. Dýchlo na mne studentské období. Ranní autobus z Vodňan do Strakonic, plný kluků a holek z gymplu, z průmyslovky, z ekonomky, někteří jen přesedli a jeli na školu dál, do dalších měst, do svých škol, učňáků, internátů. Všichni jsme se navzájem znali, kejvali na sebe, půjčovali si cíga, chodili spolu na zábavy, na diskotéky, do hospod, potkávali se v neděli večer na jediném promítání vodňanského kina (ve středu pak dávali ruské, rumunské, bulharské filmy už bez nás), na koncertu Olympiku, Katapultu a Petra Nováka. Někteří kluci chodili s některýma holkama, někteří se rozcházeli a začínali s jiným. Někteří sportovali, někteří propadali a všichni jsou dnes rozprostřeni ve světě, úspěšní i neúspěšní, šťastní i nešťastní. Autobusem z Vodňan do Strakonic jezdí jiní kluci a jiné holky a já bych ty roky za nic na světě nevyměnil.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 8.6.2002 19:39
06.06.02
Šli jsme s Míšou do francouzského institutu na skvělý film Každý hledá svou kočku (více ve filmovém deníčku). Bezvadný zážitek, úžasných 90 minut. Jen mne trochu mrzelo, že to bylo pouze ve francouzštině a bez titulků.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 6.6.2002 19:40
04.06.02
Sportovní bilance : tenis 6 : 4 (názorná ukázka, jak po zisku vedení 5:0 lze ztratit víru ve své schopnosti a nechat se dotáhnout na 5:4 a až potom při hrábnutí na dno a troše štěstí získat set), volejbal jeden turnaj 3. místo (tam jsem byl však jen jak náhradník a hrál jen asi 4 nebo 5 setů), turnaj v Křeničné opět vítězný (to už je dlouholetá tradice), každodenní běh s bolavými achylovkami a trápení (kdy se mi vrátí stará fazóna), fotbal – už teď je za mnou mnoho hodin před obrazovkou (jak vítaná jsou volná dopoledne).
Jak zvláštně v podhoubí napnuta je společenská nálada před volbami. A přec je to tak jednoduché Každý má přece svůj pohled na svět, své vnímání životaběhu.:
a) Jsem samostatný, kladu důraz na sebe, své síly, chci maximální svobodu, chci sám rozhodovat o svém životě a stát ať se o mne stará až nebudu moci (ochořím, přijde úraz, stáří).
b) Nejsem sebevědomý typ, mám různé obavy z toho, co se může stát, mé schopnosti nejsou takové, abych mohl vždy spoléhat na sebe, chci, aby mně a ostatním stát zasahoval častěji do života a pomáhal každou chvíli, není pro mne zas tak důležitá svoboda, volnost, otevřenost, raději se cítím bezpečně a nesnáším riziko.
První cesta vede k většímu společenskému bohatství, protože podporuje silné a schopné a ti se mohou předřít. Zase je vše vykoupeno velkými společenskými rozdíly. Inu jsou bohatí a chudší. Chudé dnes už v Evropě nemáme.
Druhá cesta nepřinese zas takové bohatství, schopným se nevyplatí až tak moc se činit, přespočetné penízky jim stát stejně zabaví, zato se mají všichni tak nějak stejně, rozdíly ve společnosti nejsou výrazné a slabší nemají mindráky.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 4.6.2002 19:41
29.05.02
Kazím si bilanci. Jednou 2 : 6 a další den 5 : 7 6 : 4. Běžím za míčkem a v hlavě probleskne nekonečný mikrosvět, emoce, adrenalin, vůle, vztek, touha, ambice, bolest. Jednu vteřinu jsem bohem a zlomkem vteřiny upadám na samé dno. Radost a úžas z povedeného úderu srazí blesk náhodného vrácení soupeřem. Obava z risku se střídá nezřízeně opojivou až bájivou vírou ve své mistrovství. Stále bojuji proti přepalování cédéček, je to jak kichotovský boj s větrnými mlýny. Ale ať si říkáte co říkáte, jediný důvod pro přepalování je, že to tak snadno jde a je to beztrestné. Zřejmá ukázka toho, že kdyby stejně bezbolestné byly i jiné krádeže, krademe a krademe. Heda Gablerová v Činoherním klubu jen a jen potvrzuje skvělou formu a pohodu tohoto divadla.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 29.5.2002 19:42
20.05.02
Letní počasí posledních dnů jak z Buninova Alexeje Arsenjeva. Dokončovací práce s notebookem i na Šumavě. Na tenise 2:6 6:2. Měl jsem co dělat, abych se po prvním setu psychicky zvednul. Sraz třídy z gymplu. Asi tak po hodině jako ve škole před kdysi. Skvělý Auster – něco napůl mezi Newyorskou trilogií a Za pokus nic nedáte. Smekám klobouk před rozmanitostí. A nočně shltnutý Connelly a další Hieronimus Bosch. Po několikáté knize už vylézají kontury jistého schématu, ale zatím neruší. Kdo má filmová práva??? Hanka, co seděla se mnou celý řtvrtý ročník na gymplu v lavici říkala: “ty sis pořád pod lavicí v jednom kuse skládal Rubickovu kostku”. Dnes mi to zní jako blbost, ale co když žil skutečně takhle jiný P.H. Proč já mám vzpomínky zas o něco jiné?Zvlášť s mojí pamětí?
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 20.5.2002 19:43
11.05.02
V Činoheráku skvělý Osiřelý západ. Pomalu ve mně Činoherní klub začíná zápasit se Zábradlím, a možná už trochu vede, nebo jsou srovnaní na pásce ještě s Dejvickým. V poslední době 4 hry britských dramatiků a všechny prolnuty jaksi jednotným duchem. Auster mne žene dopředu. Není to snad ani týden, co jsem ho avízoval a už končím se čtením. A jak moc mi připomíná vrcholná díla Philipa Rotha. První sobota od začátku října, kdy jsem měl volno. Jak náhle nezvyklé a přespříliš svobodné. Na tenise ve středu opět 6:2. Bolavý palec ještě od soboty. Nádherné oba sváteční dny, 1. i 8. května. A zamračené víkendy. Kniha se hýbe, jak svébytně žijící bytost.
obcasnicek: autor: Petr Husar | napsáno: 11.5.2002 19:44
<< Page 4 of 7 >>© Petr Husar
www.husarsky-kousek.cz
www.husar.cz
